Přidávám sem další z mých úvah, kterou jsem odevzdala v prvním ročníku do semináře filozofie...

Já vs. Bůh… Docela dlouho jsem přemýšlela, o čem mám vlastně psát; respektive jak formulovat myšlenky a úvahy, které se mi začnou „honit“ hlavou vždy, když se zahloubám nad (ne)existencí boha a nad smyslem náboženství.

Otázka víry je složitá a vždy měla, má a nejspíš bude mít velký význam, jak v oblasti náboženské, tak v oblasti mocenské. Odjakživa se lidé pídili po tom, zda existuje nějaká síla, instance,  vyšší princip, který řídí svět a dění v něm, názory na tuto problematiku se v běhu dějin mnohokrát změnily, nespočetněkrát se v historii víry zneužívalo…

Jsem zastáncem názoru, že i dnes, v době plné vědy, techniky a racionalismu, je pro lidi důležité něčemu (v něco) věřit.  Ať už je to náboženství, víra v dobro, nebo jen „prostá“ víra v lidi a lidskost, dodává to lidem pocit, že je tu něco, co jim může pomoci odpoutat se od šedi každodenního života, dodat sílu a optimismus.

Prvotní představy  o „božských“ silách se upínaly k živlům a přírodě, jež lidé uctívali a modlili se k nim. Nešlo sice o bohy takové, jak je chápeme dnes- neměli podobu, nebyli zlí ani dobří, nicméně právě zde byly položeny základy našich náboženství.

Víra v božstva v pravém slova smyslu však přišla ruku v ruce se vznikem civilizace, a to vždy  civilizace velmi vyspělé- Sumer, Babylon, Egypt, Řecko, Řím,… Sotva bychom mohli spočítat všechny bohy, v něž tito lidé věřili- kupříkladu jen v Egyptě to bylo více než 2600 božských bytostí (ty na rozdíl od bohů řeckých či římských neměly pevnou hierarchii a jejich obrovské množství je způsobeno tím, že prakticky každé egyptské město mělo „své“ vlastní a „hlavní“ božstvo)…

„Na počátku bylo slovo a to slovo bylo bůh…“ Mnohokrát jsem se sama zamýšlela nad existencí boha- asi nejvíce nad existencí boha křesťanů. Nad tím, zda skutečně JE a pokud ano, tak jaký je, jak vypadá, kde je? CO je vlastně chápáno pod pojmem bůh? Osoba? Síla řídící svět? Vyšší princip?

„Nevím a nemohu vědět“, řekl by starověký skeptik. Dost možná, že v této záležitosti by to opravdu platilo, ale v přirozenosti lidí je touha vědět a bádat po příčinách neznámého zakořeněna příliš hluboko na to, aby se dnešní člověk spokojil se skeptickým konstatováním. Proto se vždy okolo náboženství a víry vedlo vždy tolik polemik.

Oba moji rodiče pocházejí z věřících rodin, nicméně já sama jsem nikdy k víře vychovávána nebyla a popravdě mi to nikdy nevadilo- naopak, beru to dnes s povděkem. Nikdy jsem nebyla nucena přijímat církevní dogmata ani předstírat víru v něco, co mi dnes připadá nereálné a krajně manipulativní.

Dostala jsem možnost vybrat si: víra nebo ateizmus. Desatero nebo vlastní hodnotový systém. „Boží pravda“ nebo vlastní rozum. Poslušnost nebo vlastní volby.

 Tato možnost volby pro mne byla vždy velmi důležitá- zastávám postoj, že otázka víry se týká jen a jen nás samých, je to záležitost svobody názoru- my si máme rozhodnout, jaké stanovisko vůči náboženství zaujmeme: Zda ho přijmeme, či se přikloníme spíše k argumentům, které nám nabízí moderní věda.

Já sama jsem si vybrala druhou variantu- vědeckou, i když ani to až tak úplně neplatí ve všech ohledech. Nevěřím v křesťanského boha, Alláha,  Buddhu ani v žádné jiné božstvo z těch, kterým se dodnes lidé klaní.

Proč? Odpovědět na tuto otázku není tak těžké: Zkrátka si neumím představit, že by skutečně existoval nějaký bůh, který by dopustil všechno zlo a bezpráví, které jsme naneštěstí už zvyklí dnes a denně vídat kolem sebe.

V zásadě všechna dnešní náboženství ústy  „svého boha“ hlásají lásku, mír a snášenlivost a nabádají k respektování těchto všelidských hodnot.

 Vezměme si třeba křesťanského boha - všude je prezentován jako milosrdný, laskavý a spravedlivý, má trestat zlo a odměňovat dobro, chránit své ovečky…  Proč tedy nechal svůj „vyvolený“ národ (Židy) téměř vyvraždit během druhé světové války v koncentračních táborech? Proč vůbec dovolil vzniknout oběma světovým válkám? Proč nezastaví terorismus, kterým trpí nevinní? Proč se rodí postižené děti?

Podobných otázek, které mne utvrzují v tom,  že ŽÁDNÝ bůh (lépe řečeno žádný z těch, kteří jsou uctíváni) NEEXISTUJE, bych mohla položit ještě stovky a podložit svůj názor mohu nespočtem tragických příkladů ze současnosti.

Považuji se za ateistu, nikoli však za bezvěrce: možná se to bude zdát naivní, ale věřím v lidi; v dobro v nich, v lásku, v humanitu…

 I přes to vše ale nevylučuji, že JE nějaký vyšší, blíže nepopsatelný PRINCIP, který řídí chod světa.  Jak jinak bych si měla vysvětlit zrození něčeho tak úžasného, jako je život, vznik světa a vesmíru? Tady přece MUSELA zasáhnout nějaká vnější síla, která vše uvedla do pohybu a způsobila Velký třesk, vznik galaxie a v ní naší matičky Země, zrození prvních organismů…

Co je však touto silou? Je to právě TEN bůh? Bůh,  v nějž věří křesťané? Je to bůh muslimů? A nebo je to bůh úplně jiný? A který z bohů je vlastně TEN bůh?